ROLNICKÝ CUKROVAR A RAFINERIE
V NĚMČÍCÍCH NA HANÉ

II. ČÁST TECHNICKÁ

 

 

    Když zdolány byly veškeré překážky, které protivníci kladli v cestu nově se tvořícímu závodu, objednáno bylo strojní zařízení na zpracování 6000 q řepy denně u pražské továrny na stroje Bromovský, Schulz a Sohr, která však měla smlouvu kartelní s jinými strojírnami. Proto rozděleny byly veškeré dodávky takto:
    Českomoravská továrna na stroje v Praze dodala úplné zařízení kotelny, pozůstávající ze 7 kotlů soustavy Fairbairnovy à 240 m² výhřevné plochy, Khernovu vápenku o obsahu 46 m³ s vodním výtahem a vozíky a dále pak Wiesnerovu pračku na řepu. Firma Bromovský, Schulz a Sohr dodala stanici difusní, saturační, filtrační a odpařovací, kdežto stanice vakuová a centrifugová provedena byla strojírnou Breitfeld-Daněk. Stavbou veškerých budov továrních pověřena byla firma M. Blecha v Praze.
    Práce stavitelské i strojní montáže postupovaly uspokojivě, takže byly včas dohotoveny a 10. října 1910 bylo možno započíti s první řepní kampaní. Ačkoli závod postrádal zapracovaného dělnictva, přece bylo celé toto výrobní období skončeno nad očekávání hladce, bez jakýchkoliv závažnějších nehod. Kampaň následující měla taktéž průběh příznivý a to jak po stránce technické, tak finanční, takže se závod vyšinul na přední místo v okolí nad očekávání tak mnohých protivníků, kteří se stále ještě pokoušeli ohrožovati prosperitu podniku, jak jen mohli. Avšak správa závodu neměla dosti na těchto úspěších. Chovala vřelé přání závod rozšiřováním strojního zařízení přizpůsobovati většímu dennímu zpracování a přeměniti jej ponenáhlu v dokonalý podnik smíšený, aby provoz tovární byl co nejekonomičtější a náš rolník, maje svoji vlastní moderní rafinerii, nebyl nucen děliti se o ovoce své práce s kapitálem cizím, po většině nepřátelským.
    Vzhledem k velkým nákladům byly totiž původně některé stanice dimensovány tak těsně, že byly silně přetěžovány již při denním zpracování 7000 q řepy. Proto rozšířeno bylo v roce 1912 filtrační zařízení pro těžkou šťávu přistavením nového filtru, přestavěna celá stanice k síření zeleného syrobu a postavena nová sířící pec. Pro hašenku objednán byl separátor Kořánův, k docílení čistého vápenného mléka. Těmito nejnutnějšími doplňky strojního zařízení, jež dodala Českomoravská továrna na stroje sama, zlepšily se sice podmínky pro zvýšené denní zpracování, avšak také kotelna vyžadovala odpovídajícího zvětšení, takže objednán byl ihned po kampani 1912/13 osmý kotel Fairbairnův o téže výkonnosti jako kotle dosavadní. V r. 1914 přistaven ještě další filtr na těžkou šťávu a také filtrace zeleného syrobu zvětšena byla o jeden pískový filtr, takže bylo lze zpracovati takto rozšířeným zařízením strojním až 8000 q řepy denně. Výsledky kampaní byly stále příznivější a správní rada začala pomýšleti na investice většího rozsahu. Aby se učinilo zadost zvýšeným požadavkům, které kladly se na jakost vyrobeného zboží, a aby též provoz byl po stránce technické dokonalejší, zvětšena byla roku 1915 stanice vakuová postavením nového ležatého vakua na 450 q I. cukroviny i s refrigerantem, odpovídajících rozměrů. Pro lepší ochlazování suroviny před jejím ukládáním do skladiště objednáno bylo rozmetadlo cukru. A ještě téhož roku provedena byla generální oprava tovární lokomotivy, která se za dlouhých 5 kampaní značně opotřebovala. Dodávka uvedeného zařízení zadána byla opětně Českomoravské továrně na stroje, která si získala jakostí, provedením a přesným dodáváním svých výrobků zasloužené důvěry správy závodu, takže veškerými dodávkami v letech dalších pověřována byla výhradně pouze tato strojírna.
    V neutěšených dobách válečných se konjunktura cukrovaru každým rokem zlepšovala, neboť počal se projevovati čím dále tím větší nedostatek cukru pro jeho ohromnou spotřebu k účelům válečným; ale všeobecně rozhárané poměry a zejména pak v průmyslu strojírenském, který byl téměř výhradně zaměstnán povinnými dodávkami vojenskými, působily na provedení plánů správní rady rušivě. Pracovních sil ubývalo a krise, způsobená nedostatkem domácích zaměstnanců, dosahovala ve výrobním období 1915/16 té míry, že bylo nutno postarati se o dělnictvo cizí, měl-li býti provoz s hlediska ekonomického udržen na bývalé úrovni.
    Zaměstnání cizího dělnictva bylo však nerozlučně spojeno s jeho ubytováním a stravováním. Proto usnesla se správní rada postaviti novou obytnou budovu dělnických kasáren dle návrhu firmy Viktor Beneš v Praze, jíž byla také stavba zadána k provedení.
    Budova tato sestávala ze 4 místností obývacích - úhrnem pro 100 osob - s příslušnými předsíněmi a umývárnami, z jedné kuchyně, spíže a pokojíku pro dozorce. Z počátku ubytováni zde byli Slováci, později, když ani těch se nedostávalo, zajatí Italové, Rusové a Srbové, které bývalá rakousko-uherská vláda propůjčovala závodům na jejich žádost, když postrádaly dostatek pracovních sil domácích. Po uzavření míru s Ruskem vrátila se veliká část zajatých Rusů zpět do vlasti a náhradou za takto vzniklý úbytek vysíláni byli na kampaňové práce vojíni domácí, k válečné službě v poli neschopní. Ve výrobním období 1918/19 zaměstnával náš závod 72 vojínů.
    Po ukončení světové války a návratu klidných poměrů pozbyla palčivá otázka nedostatku pracovních sil svého významu a budova dělnických kasáren, která postavena byla vzhledem k výši nákladů za podmínek velmi výhodných, přeměněna byla v účelně zařízené skladiště materiálií, ke kterémuž účelu používá se až dodnes. Současně s uvedenou budovou obytnou stavěna byla po celé délce průčelí tovární fronty 245 m drátěná ohrada se žulovou podezdívkou, cihelnými pilíři pro pletivo a přikrývkou z betonových ploten.
    V témže roce postavena byla dále uhelná stanice pro kotelnu podle návrhů Českomoravské továrny na stroje. Budova této stanice jest dvoupatrová se souterainem a spojena je s kotelnou můstkem pro uhelný transportér k dopravě uhlí do zásobníků nad kotly. Do souterainu postaven byl drtič k lámání kusového uhlí, kdežto v ostatních částech budovy umístěno zařízení, nutné k automatickému vážení drceného uhlí vahou „Chronos", aby kontrola kotelny mohla býti racionelně prováděna. Parní kotle opatřeny byly automatickými přikládači soustavy Weckovy a jelikož akcionáři chtěli míti řízky sušší, rozšířena stanice pro lisování řízků třemi novými vřetenovými lisy s potřebnými transportéry, aby bylo lze zvyšovati stupeň lisování vyloužených řízků.
    Ohromná spotřeba rafinovaného cukru k technickým účelům válečným, ustavičné zmenšování osevné plochy řepné pro zvýšenou spotřebu obilovin, nedostatek hnojiv a nedokonalé obdělávání půdy nejen u nás, nýbrž ve všech státech evropských, měly v zápětí neustálou nouzi o cukr. Fakta tato dávala tušiti, že právě řada nejbližších let, zejména poválečných, dokud nedostaví se uklidněné, normální poměry hospodářské, politické i obchodní, vyznačovati se bude velmi příznivou konjunkturou, zejména pro závody smíšené.
    Veškeré tyto okolnosti pohnuly správní radu, která si jich velmi bedlivě všímala, k rozhodnutí, přikročiti k výstavbě rafinerie co nejdříve, aby bylo lze využíti příznivých poměrů pokud možno nejlépe. A tak ještě 28. prosince 1916 objednáno bylo u Českomoravské továrny na stroje zařízení pro výrobu cukru krystalového. S přístavbou nové tovární místnosti pro příští rafinerii započalo se 24. dubna 1917.
    Z důvodů obchodních i politických si správa nepřála, aby o stavbě rafinerie proniknulo něco do veřejnosti a tak panovalo v kruzích cukrovarnických všeobecné přesvědčení, že jedná se pouze o přístavek skladiště na surovinu; nová budova tvořila totiž opravdu spojku mezi surovárnou a cukerním skladištěm, kteréžto objekty byly dříve spojeny jenom železným mostem.
    Avšak stavba této budovy, při které zaměstnáni byli i zajatí Srbové a Italové, nemohla býti dokončena přes veškeré úsilí vedoucích činitelů cukrovaru. Veškerý železný i jiný kovový materiál byl vyhrazen pro potřeby vojenské, takže pro každý kousek železa byla nutná spousta žádostí a nepříjemných intervencí. Strojírna nemohla dodati ani objednaného strojního zařízení, ani nosné konstrukce pro nově postavenou část tovární. Pouze stěží dodala železné profily střešní, aby budova mohla býti opatřena aspoň lepenkovou krytinou. Dokončení budovy muselo býti odloženo na rok příští a komunikace surovárny s cukerním skladištěm dála se v kampani 1917/18 dále ještě tímtéž železným mostem, jak tomu bylo dříve. V surovárně provedeno bylo v roce 1917 to zlepšení, že postavena byla 2 m široká podzemní chodba k vyvážení popele ze souterainu kotelny a to v délce 42˙5 m s příslušným podjezdem pod vlečnou drahou.
    Přijímání řepy z okolí nezamyslického bylo usnadněno postavením nové mostní váhy vozové.
    Zatím však spěly události na trhu cukerním tou měrou ku předu, že správní rada dospěla k přesvědčení, zaříditi i výrobu lisovaných kostek, aby tak, co možná nejlépe, mohla vyhověti nárokům konsumu, který přivyknul skoro úplně cukru kostkovému. Když shledáno, že vypracovaný projekt úplně vyhovuje, objednáno bylo 8. listopadu 1917 také strojní zařízení pro kostkárnu.
    Na dokončení nového továrního přístavku pracováno bylo dále již od 18. února 1918.
    Starý železný most byl odstraněn, postavena vnitřní konstrukce ze železných sloupů, zhotoveny podlahy v obou poschodích a v přízemí budovy vyzděny byly základy pro nový parní stroj ku pohonu příští rafinerie. Vzhledem k potřebám tak značně rozšířeného provozu bylo nevyhnutelně zapotřebí zvětšiti dosavadní kotelnu. Proto prodloužena byla v celé své šířce až k uhelné stanici, úhrnem asi o 12 m, a v této nové části postaveny pak byly 3 další kotle Fairbairnovy o těchže rozměrech a s tímtéž zařízením jako kotle ostatní. Veškeré tyto práce byly sice do počátku kampaně 1918/19 úplně hotovy, avšak tyto nové kotle nebyly již v tomto výrobním období zařazeny do provozu.
    Ale i jiné ještě okolnosti bylo třeba věnovati náležitou pozornost. Dosavadního skladiště na surový cukr nemohlo se pro ukládání rafinádního zboží naprosto použití a proto bylo třeba nového skladiště, které by náležitě vyhovovalo všem potřebám příští rafinerie. Byly proto opatřeny nákresy a rozpočty na stavbu nového skladiště, které dimensováno bylo tak, aby mohlo pojmouti až 120.000 q rafinády. Pro různé výhody dána byla přednost budově se železnými sloupy a klenutými stropy do travers. Železná konstrukce - sloupy, podvlaky, klenbové traversy, schody atd. - objednána byla v Českomoravské továrně 20. října 1918 a vážila sama 8254 q.
    Státním převratem a získáním naší národní samostatnosti po ukončení světové války se výrobní poměry v našem průmyslu podstatně zlepšily, takže bylo konečně možno přikročiti k dostavení rafinerie s plnou energií.
    10. března 1919 přikročeno ke stavbě nového skladiště na zboží rafinádní. Postup práce dál se řízným tempem, takže kompletně dostavená budova odevzdána byla svému účelu již ve výrobním období 1919/20. (Obr. 1.)

Obr. 1. Průčelí nového skladiště na rafinádu.

    Skladiště má souterain, přízemí a 2 poschodí, jež vzájemně jsou spojeny železnými schody a dvěma elektrickými nákladními zdvižemi. (Obr. 2.)

Obr. 2. Vnitřek I. poschodí rafinádního skladiště.

    Jest opatřeno vjezdem pro vagóny a prostrannou rampou k jejich snadnějšímu nakládání nebo vykládání. (Obr. 3.)

Obr. 3. Rampa nového skladiště cukerního a nakládání rafinády.

    První a druhé poschodí skladiště spojeno jest s továrnou železným, dvouetážovým mostem, který objednán byl ještě dodatečně počátkem února 1919. K průčelí skladiště přiléhá schodiště, po jehož obou stranách v přízemí jsou kanceláře skladníka a orgánů technické finanční kontroly, v prvém a druhém patře pomocné kanceláře, v podkroví pak příruční skladiště na nejběžnější potřeby pro balení, ukládání a expedici cukru. Avšak měla-li býti výroba rafinády v tomto roce skutečně zahájena, bylo třeba intensivní práce i na jiných ještě místech.
    Vnitřek nové přístavby tovární, shora podrobněji popsané, byl náležitě upraven; zejména byly vyzděny základy odstředivek, čerpadel, výtahů a vše upraveno tak, jak toho vyžadovalo objednané strojní zařízení pro výrobu kostkového a krystalového cukru, jež usazováno postupně, jak dodáváno strojírnou. V přízemí postaven byl nový hlavní hnací stroj rafinerský o výkonnosti 180 ks, 4 Westonovy centrifugy na moučku k výrobě lisovaných kostek, 4 odstředivky téže soustavy na cukr krystalový, potřebné rozdělovači žlaby, čerpadla na odpadní syroby, třasadla a výtahy, jakož i veškerá drobnější zařízení, jichž bylo nutno k proponované výrobě rafinády. V prvém poschodí umístěny byly 4 refrigeranty ke chlazení rafinádních cukrovin a třídič na krystalový cukr podle velikosti jeho zrna. Druhé poschodí tohoto objektu určeno bylo pro novou kostkárnu, takže oba nové varostroje k vaření kostkové a krystalové cukroviny umístěny byly v původní stanici vakuové. Stanice zadinová byla rozšířena a to tak, že o původní 2 centrifugy na vytáčení zadinových cukrovin zvětšena byla afinační stanice a v přízemku hlavní budovy surovárny postaveny 4 nové centrifugy Westonovy na zadiny. Jedno staré stojaté vakuum na I. cukrovinu přeměněno ve vakuum zadinové a do shora uvedeného prvého poschodí nové budovy rafi-nační přistaveny 2 nové Bočkovy krystalisátory. Avšak tato nová přístavba nemohla nikterak vyhovovati svými rozměry výkonnosti dodaného strojního zařízení. Proto byla k účelům výrobním přibrána i část starého cukerního skladiště, sousedícího s novostavbou, v úhrnné délce 25 m, a zbytek skladiště, oddělen byv od tovární místnosti příčnou zdí, sloužil dále k ukládání eventuelně nezpracovaného cukru surového. Část k výrobním účelům přibraná musela býti přizpůsobena novým poměrům, jimž měla sloužiti. Proto přestavena byla vlastně v budovu novou, neboť vyjma části průčelí a staré zdi proti nově stavěnému rafinádnímu skladišti, bylo zapotřebí stavěti nově, od základů. Přízemek tohoto traktu rozdělen byl dvěma podélnými, zděnými příčkami na tři části; jedna určena byla za jídelnu pro dělnictvo, zaměstnané v rafinerii, druhá část tvořila spojovací chodbu se zbytkem starého skladiště, kdežto třetí oddělení vyhrazeno bylo přízemku mlýnice pro výrobu rafinádní moučky cukrové, jejíž hořejšek zaujímal také část poschodí prvého, určeného jinak za místnost manipulační. Druhé poschodí pak tvořilo další část nové kostkárny. Obě poschodí souvisela s novým cukerním skladištěm zmíněným již dvouetážovým mostem, první patro mimo to též se skladištěm na surovinu. V zájmu veřejné bezpečnosti přistaveno bylo k tomuto traktu schodiště z přízemí až do druhého poschodí. V kostkárně postaveny byly 3 stolové lisy Pzillasovy, 6 automatických sekaček na kostky a kompletní sušárna s vozovým parkem pro výkon 300 q kostkového cukru za 24 hodin. Současně pak vybavena byla mlýnice strojním zařízením, dodaným továrnami na mlýnské stroje Jan Prokopec na Král. Vinohradech a Josefa Prokopa synové v Pardubicích.
    Při takovémto rozšíření závodu bylo nutno počítati s ubytováním určitého počtu zřízenců, potřebných pro novou rafinerii. Proto postaveny byly dva jednopatrové obytné domy, z nichž jeden, dvojitý, pozůstávající z 8 bytů o jedné kuchyni a jednom pokoji pro ženaté a 8 pokojů pro svobodné, dokončen byl ještě 15. října 1919 a ihned obýván, kdežto ve druhém, určeném pro dílovedoucí, dokončeny byly veškeré práce řemeslnické teprve z jara 1920, načež teprve potom stal se způsobilým k obývání. Vedle těchto zajisté velkých staveb, které vesměs ukončeny byly v roce 1919, provedena byla ještě jiná různá zlepšení dosavadních zařízení, o jejichž bližším popisu nelze se zde rozšiřovati, neboť vymykalo by se to rámci účelu tohoto pamětního spisu. Uvážíme-li pak, že veškeré tyto práce prováděny byly v rušné době popřevratové, za stále stoupajících požadavků dělnictva a při všeobecné stávkové horečce, můžeme teprve potom posouditi namáhavou práci i obratné vedení všech činitelů, kteří dovedli bez jediného dne stávky všechny práce úspěšně a včas ke konci. Při tom nelze též opomenouti potíží vzhledem ke stránce cenové. Veškeré práce zdražovaly se téměř den ze dne rychlým stoupáním mezd a všech surovin, takže žádná firma nemohla převzíti objednávky za pevné ceny. Tu si teprve uvědomíme tu přímo ohromnou zodpovědnost správy závodu, která odvážně stavby podnikala, nezaleknuvši se těchto různých nesnází. Zato však dostalo se jí skvělého zadostiučinění po skončených pracích, byť některé položky vyúčtovány až o 180% výše, nežli původně byly vykalkulovány. Sotva totiž byla rafinerie dostavena a uvedena do chodu, nastal tak prudký vzestup cen, že odklad objednávek o rok později byl by podobný rozmach podniku vůbec znemožnil.
    První smíšená kampaň začala 29. října 1919. Práce v rafinerii šla od prvopočátku velmi hladce a ač strojní zařízení dimensováno bylo jenom na výrobu 300 q kostek a 400 q krystalu za 24 hodin, přece se docilovalo denní výroby mnohem větší. Nová rafinerie pracovala sice bez filtrace spodiové a bez jakýchkoli náhražek kostního uhlí, ale přes to šla vyrobená rafináda pro dobrou jakost rychle na odbyt, takže úhrnný finanční úspěch výrobního období 1919-20 byl příznivý. Avšak při čilé poptávce i po jiných druzích rafinádního zboží, zejména pilé a homolích, závod pociťoval záhy neúplnost svého výrobního zařízení, které nedostačovalo ostatně ani k současnému zpracování vyrobeného cukru v surovárně. Proto se správní rada odhodlala k dalšímu rozšíření rafinerie ihned po ukončení této kampaně a dodávka potřebného zařízení strojního zadána byla Českomoravské továrně na stroje již 11. ledna 1920.
    Budova rafinerie prodloužena byla v celém rozsahu na úkor starého cukerního skladiště o dalších 26 m, rozmnoženo bylo strojní zařízení k výrobě kostek o l lis Pzillasův a 4 sekačky. Sušárna na kostky byla prodloužena, zvětšen počet vozíků a tak zvýšena výroba kostek na 750 q za 24 hodin. Dále provedeny byly veškeré stavitelské práce, jichž bylo zapotřebí k zavedení výroby pilé. V přízemí budovy rafinerie postaveny byly 4 centrifugy soustavy Fescovy s rozdělovacím žlabem a syrobovými čerpadly, v prvém poschodí 2 refrigeranty ke chlazení cukroviny piléové a v druhém poschodí postaveno nové vakuum k vařeni této cukroviny; současně přemístěn sem i varostroj na cukrovinu kostkovou z vakuové stanice surovárenské. Zde přistaveno bylo ještě nové vakuum zadinové, neboť staré stojaté vakuum na I. cukrovinu, přibrané k výpomoci při vaření II. cukroviny, bylo nutno přičleniti opět k varostrojům na I. produkty. Pro dopravu vytočeného segmentového pilé k lamači, který postaven byl na kostkárně poblíže piléového varostroje, zřízen z přízemku budovy elektrický výtah, v prvém poschodí pak zařízení k pytlování hotového pile. Vzhledem ku podstatnému rozšíření vakuové stanice bylo nutno zvětšiti také stanici kondensační a proto přistaven 1 nový barometrický kondensátor. Pro kotelnu přikoupena velká napáječka o výkonu, postačujícím pro napájení všech kotlů, takže staré 2 napáječky mohly zůstati co reservní.
    V tomto roce učiněn byl také zajímavý pokus o výrobu ještě jiného druhu zboží. Ukázaly se totiž příznivé vyhlídky pro prodej čistého kandysu. Po propočítání předběžné kalkulace bylo usneseno zavésti výrobu kandysu taktéž a potřebná měděná pánev s krystalisačními nádobami byla proto ihned objednána.
    V rozšířené rafinerii byla započata práce 4. října 1920 a tu se shledalo, že zařízení překonává veškeré očekávání, neboť bylo lze hladce zpracovati nejen všecku surovinu denně vyrobenou, ale i v pozdějších kampaních přikupovanou surovinu cizí. Jenom kostkového cukru bylo možno vyrobiti více nežli 1000 q denně.
    Na zkoušku vyrobeno bylo 4000 kg bezvadného, velkokrystalového kandysu, avšak zatím cena jeho na trhu značně poklesla, takže upuštěno od jeho další výroby, zejména také proto, že bylo v projektu místo kandysárny jinak zužitkovati.
    Na nouzi o cukr předcházejících let válečných se totiž rychle zapomínalo a trh cukerní počal vyhledávati již zboží jen nejlepší kvality. Správa závodu byla stále pamětliva, že by za všeobecněji konsolidovaných poměrů těžko mohla konkurovati s rafineriemi, které vyrábějí dokonalejší zboží filtrací spodiovou nebo jinými jeho náhražkami. Po zralé úvaze rozhodla se pro osvědčenou filtraci spodiovou a ještě 10. října 1920 - tedy ihned po zahájení kampaně - objednala pořebné zařízení strojní. Také firma V. Beneš, která se pro svoji naprostou reelnost těšila plné důvěře správy závodu, byla vyzvána, aby ještě roku 1920 započala se stavbou základů věže filtrační a nové spodárny.
    Vyjma uvedených staveb zdokonalena byla různá dosavadní zařízení. Zvláště sluší jmenovati zřízení přístavku pro vodní pumpy, pro motor ku pohonu uhelné stanice a stavbu prostornějšího přívodního kanálu vodního z řeky Hané v délce základů nové filtrační věže a spodárny.
    Počátkem roku 1921 pokračováno bylo ve stavbách filtrační věže a spodárny, započatých ke konci minulého roku. Obě tyto budovy byly ještě v září 1921 úplně dokončeny a vybaveny veškerým zařízením strojním. Třeba upozorniti, že filtrační věž založena byla vzhledem k budoucímu mohutnému vývoji celého podniku ve značných rozměrech, takže jest nejrozsáhlejší a nejmodernější budovou toho druhu. (Obr. 4.)

Obr. 4. Filtrační věž, spodárna a nový melasový reservoir.

    Postaveno zde bylo 16 spodiových filtrů se žlaby, kompletní armaturou a visutou drahou ke snadnějšímu plnění spodiem, pračky, pařáky, 2 výtahy elektrické pro dopravu osobní a nákladní, Daňkovy a Havelkovy plachetkové ceďáky k mechanické filtraci klérů, centrifugální čerpadla šťávní, zahřívač na první klér a řada nádrží šťávních, vodních i kvasných, sloužících k oživování spodia.
    Mimochodem ještě nutno podotknouti, že ve filtrační věži zřízeny byly lázně pro dělnictvo a úřednictvo závodu. V budově spodárny postavena regenerační pec spodiová systému Langen-Schatten-Tietzova, dále z Magdeburku přikoupená nejmodernější lokomobila Wolfova na přehřátou páru o výkonnosti 100 k. s. a dynamo na 38 kW pro zvýšenou spotřebu elektrického proudu.
    Pro spodiovou pec a uvedenou lokomobilu postaven byl 39,45 m vysoký komín a za budovou spodárny vystavěno 5 usazovacích jam na prach spodiový. Vedle těchto rozsáhlých staveb provedena byla v roce 1921 další rekonstrukce hlavního přívodního kanálu vodního z řeky Hané a to lak, že odstraněno bylo dosavadní betonové potrubí Ø 52 cm, svými rozměry pro značně rozšířenější závod již naprosto nepostačující, a náhradou postaven bezpečně trvanlivý kanál z dusaného betonu o šířce 80 cm a výšce 155 cm, v celkové délce 142,10 m inclusive část pod filtrační věží, postavenou v roce 1920. Pro snadnější přístup do kanálu a jeho čištění zřízeno bylo v rekonstruované jeho části 5 vstupních šachet.
    Celá filtrace spodiová uvedena byla v kampani 1921-22 do bezvadného chodu a rafinace veškerého cukru, získaného v tomto období výrobním, dala se již filtrací spodiovou. (Obr. 5.)

Obr. 5. Místnost pro plnění spodiových filtrů.

    Vyrobené zboží vyhovovalo všem nejpřísnějším požadavkům prima rafinády a náš závod staví se tím nyní na roven dokonalým rafineriím. Je třeba poznamenati, že toto výrobní období bylo neobyčejně příznivým, neboť průměrná cukernatost řepy byla 19˙34%, čistá výroba rafinádního cukru 16˙61% na řepu. Avšak abnormálně vysoká cukernatost řepy a podmínky vegetační nebyly příznivý jejímu zpracování, neboť nebylo lze zpracovati více než 7600 q řepy denně.
    Správa závodu již dávno těžce nesla, že malá výrobní kapacita továrny je ve velmi nepříznivém poměru s velkým množstvím akciemi zajištěné řepy a je tak nemálo na újmu prosperitě celého podniku; dlouho trvající kampaně měly také za následek nespokojenost akcionářů v tom směru, že jim nemohly býti dodávány odpadky cukrovaru tak rychle, jak sobě přáli. Proto pohnula ji uvedená právě kampaň ku pevnému rozhodnutí, věnovati část zisku z tohoto výrobního období na rozšíření a zvelebení surovárny tak, aby umožněno bylo zpracovati denně minimálně aspoň 12.000 q řepy.
    Takováto rekonstrukce vyžadovala však obrovských nákladů a proto rozdělila správa závodu její provedení ve dvě etapy. Byla to především odpařovací stanice, která dříve značně brzdívala práci, jsouc pro větší zpracování nedostatečně dimensována; a tu přišlo v roce 1922 v úvahu, přizpůsobiti většímu zpracování část surovárny, počínající odparkou, kdežto zvětšení zbývající první poloviny ponecháno na dobu pozdější.
    Dosavadní vakuová odparka - ležatý, kombinovaný čtyřčlen o úhrnné odpařovací ploše 1671 m² - proměněna byla přidáním tří nových ležatých těles na kombinovaný pětičlen o odpařovací ploše 3022 m². (Obr. 6.)

Obr. 6. Nový komín a vápenka „Khernova."

    Rozšířena byla kondensace přidáním jednoho dalšího injektorového kondensátoru a zvětšeny oba válce vývěvní. Postaveno jedno nové ležaté vakuum na 450 metrických centů I. cukroviny soustavy „Herold-Lexa" s příslušným novým refrigerantem, dosavadní stanice afinační zvětšena o jednu Westonovu centrifugu a připravena pouze ke zpracování I. produktu, kdežto k vytáčecí stanici zadinové přistaveny dvě nové Westonovy centrifugy pro afinaci II. produktu i s potřebnými žlaby, nádržemi, rozpouštěcími pánvemi a čerpadly.
    Dosavadní melasník, pozůstávající z deseti Bočkových krystalisátorů - ku původním sedmi přibyly za rozšiřování závodu ještě tři - zvětšen o jeden další krystalisátor a celá tato stanice přenesena byla do přízemí části rafinérské budovy, zaujímající místo bývalého skladiště na surový cukr. Ovšem, že část tato musela býti teprve náležitě upravena. Shora již uvedené podélné zdi, jež dělily tento přízemek ve tři prostory, byly částečně zbourány, nahrazeny nýtovanou železnou konstrukcí sloupovou a krystalisátory uloženy na zvláštní nosnou konstrukci.
    Na jaře 1922 byly velice svízelné poměry na trhu s melasou. Bylo třeba starati se, jak uložiti větší množství melasy, aby zvýšený provoz nebyl snad ohrožován, když by byl její odběr v kampani nedostatečný. Aby se této nepříjemné eventualitě předešlo, objednán byl nový reservoir na 8000 hl melasy, takže se starým zásobníkem bylo nyní místa pro 14.000 hl melasy k disposici.
    S rozšířením surovárny bylo také nevyhnutelně nutno zvětšiti dosavadní kotelnu, pozůstávající z 11ti kotlů. Strojnické dílny, které sousedily s kotelnou a dávno nevyhovovaly svou stísněností, byly zrušeny a o místo, které zabíraly, prodloužena byla budova kotelny. Do takto rozšířené části přidány byly tři nové kotle Fairbairnovy. Dosavadní 54 m vysoký tovární komín nebyl by mohl svým tahem udržeti v plném provozu všech 14 kotlů a proto postaven byl firmou Bratří Fischerové v Letkách komín nový, 70 m vysoký. Komín tento spojen s hlavním kouřovým kanálem, který pak rozdělen byl příčkou na dvě části, čímž část kotlů zůstala připojena ke komínu starému, kdežto větší část připojena na komín nový. Taktéž pro napáječky byla postavena v sousedství kotelny místnost nová a přistaven ještě druhý kotel napájecí.
    Pro dílny vystavena byla naproti kotelně nová, prostranná budova, všem potřebám závodu vyhovující. V jejím přízemí umístěna je dílna strojnická, kovářská a mědikovecká, dále je zde nová kotelna s parním kotlem soustavy Dupuisovy, místnost pro parní stroj s dynamem ku pohonu dílen i osvětlování v době pokampaňové, a kancelář pro strojmistra. Rozsáhlé podstřeší slouží za skladiště, ke kterémužto účelu bylo zvláště přizpůsobeno.
    Roku 1922 byl také starý vodní kanál z řeky Hané v délce 218,82 m dále rozebrán a novým, o zmíněných již rozměrech, nahrazen. Touto částečnou, zato však pronikavou rekonstrukcí surovárny docíleno bylo v kampani 1922-23 až 10.000 q řepy denního zpracování, čímž ovšem se celé výrobní období proti všem předchozím podstatně zkrátilo a režijní výlohy poklesly.
    Živý zájem o homolové zboží neochaboval a jelikož v roce 1922 nebylo lze pomysliti na výrobu litých homolí pro veliké již investice, odhodlala se správa závodu zavésti zatím alespoň výrobu homolí lisovaných, která je spojena s náklady poměrně nepatrnými. Proto objednán byl od strojírny Havelka a Mész v Karlíně 1 Kořánův lis k výrobě homolí, jehož montáž dokončena až v době kampaňové. Přece však vyrobeno bylo ještě v témže výrobním období 1922-23 dostatek homolí lisovaných, které všechny šly hladce na odbyt. V této, jakož i následující kampani, zpracována byla již také surovina cizí.
    Stavby v roce 1923 souvisely téměř všechny s dalším rozšiřováním surovárny, neboť uplynulá kampaň ukázala, že docílené částečně zvýšené denní zpracování řepy bylo možné jen při největším přemáhání do té doby nerekonstruovaných stanic.
    V prvé řadě nestačila vápenka, neboť ta při obsahu 46 m³ nemohla dodávati ani potřebného vápna, ani saturačního plynu, takže bylo nutno hodně vápna přikupovati. Proto postavena byla i s příslušnou budovou a moderním elektrickým výtahem nová vápenka o 70 m³ činného prostoru. (Obr. 7.)

Obr. 7. Odpařovací stanice po rekonstrukci.

    Původní laveur byl ponechán, avšak pro dokonalejší praní plynu přistaven ještě jeden laveur nový. Stará vápenka byla prodána, budova původní vápenky a hašenky rozebrána a na jejím místě vystavěno nové, dvoupatrové křídlo tovární. Tento nový trakt určen byl pro příští rozšířenou stanici kalolisovou, automatickou dráhu kalovou a mechanickou filtraci saturovaných šťav. Budova tato byla v roce 1923 úplně dokončena, avšak strojní zařízení nebylo sem přeneseno, neboť nebylo v úmyslu používati budovy ještě ve výrobním období 1923-24. Pouze v jejím přízemku ponecháno bylo provisorně pro tuto kampaň původní zařízení staré hašenky.
    Vzhledem k ustavičnému mohutnění závodu a nutnosti zavésti výrobu litých homolí, bylo zapotřebí rozsáhlé elektrisace podniku. K tomu cíli bylo nevyhnutelně třeba vysokotlakých kotlů na páru přehřátou a dobře vybavené elektrické centrály. Aby mohly býti tyto kotle v kotelně postaveny, bylo nutno opětného prodloužení dosavadní kotelny směrem k novému komínu, jakož i zvýšení střechy nad touto nově rozšířenou částí.
    Chtějíc využíti co nejlépe amortisačních výhod, platných pro stavby, započaté v roce 1923, dala správa závodu postaviti ještě tohoto roku také základy nové hašenky, elektrárny a příští homolárny, čímž byla výroba litých homolí pro období 1924-25 již zajištěna.
    Postavena byla třetí řezačka na řepu, stanice kalolisová zvětšena prozatím o jeden monstre-kalolis Kroogův 64 m² filtrační plochy, koupeno nové duplexní čerpadlo pro vyslazování kalolisů a jedno Worthingtonovo čerpadlo na studenou vodu.
    Větší výrobou suroviny v kampani 1922-23 byla spodiová filtrace již přetěžována; rovněž pociťován byl nedostatek zařízení pro třídění krystalu a míchadel ke chlazení zvýšené výroby cukroviny kostkové. Proto přistaveno bylo ještě dalších 8 spodiových filtrů, nové třídící třasadlo na krystal a dva refrigeranty s chladícími plášti na cukrovinu.
    Rekonstrukce hlavního vodního kanálu z řeky Hané provedena v délce dalších 279 m, čímž zabezpečena byla dostatečná zásoba říční vody pro továrnu.
    V červnu roku 1923 dodána byla Českomoravskou továrnou na stroje nová moderní lokomotiva „Hana" o síle 200 k. s, a váze 280 q, neboť stará lokomotiva již nestačila, jednak pro značně zvětšenou frekvenci, dílem pak pro silné opotřebování. (Obr. 8.)

Obr. 8. Lokomotiva „Hana"

    Následující kampaň 1923-24 vyznačovala se největším zpracováním řepy v době poválečné. Řepa byla výtečné jakosti - její průměrná digesce kampaňová byla 18˙60% - a podle údajů váhy „Chronos" bylo jí zpracováno 722.800˙12 q. Rafinádního zboží vyrobeno bylo 122.830˙50 q, při čemž zaneseno pouze 8000 q suroviny cizí.
    Rok 1924 charaklerisován je největším rozvojem a nejrozsáhlejšími rekonstrukcemi nebo investicemi, jakých se kdy závodu dostalo. Na základech minulého roku provedených, vystavěna byla nová budova hašenky, do které přeneseno sice zařízení dosavadní, avšak hasidlo Mikovo objednáno větší a pro pohon této stanice dán nový elektromotor.
    Vystavěna byla prostranná budova elektrárny s přístavkem o 3 místnostech. V hlavním lokálu postaven centrální hnací stroj na přehřátou páru o výkonnosti až 840 k. s. s přímo naklínovaným elektrickým generátorem na třífázový proud ku pohonu veškerých továrních elektromotorů. Do jedné místnosti přístavku přenesena Wolfova lokomobila a dynama ze spodárny, do druhé rychloběžný parní stroj s dynamem z přízemí vodní věže. Tyto stroje slouží zde pouze co zařízení reservní, neboť pohon dynam umožněn je také z pomocného setrvačníku hlavního stroje. Třetí místnost přístavku je pracovnou elektrikářů.
    V rozšířené části kotelny postaveny byly dva vodotrubné kotle soustavy „Sládkovy" à 350 m² odpařovací plochy s přehřívači páry a posuvnými automatickými rošty soustavy „Pluto-Stoker". (Obr. 9.)

Obr. 9. Stavba vodotrubnatých kotlů soustavy „Sládkovy"

    Pára o vysokém napětí, vyrobená v těchto kotlech, slouží hlavně ku pohonu elektrárny, částečně však také k ostření páry z nízkotlakých kotlů Fairbairnových. Napájení vysokotlakých kotlů děje se dvěma novými napáječkami.
    Kalolisy, k nimž přibyly ještě další dva, těchže rozměrů i téže soustavy, přeneseny byly z druhého poschodí vodní věže do druhého patra nově vystavěného křídla továrního. V prvním poschodí této budovy postavena stanice s ceďáky Marešovými pro dodatečnou filtraci šťávy před II. saturací. Do přízemí přenesena taktéž částečně rozšířená mechanická filtrace šťav, která umístěna byla dosavad v přízemku hlavní budovy tovární. Pro vývoz saturačních kalů postavena moderní kalová dráha s automatickým vyprazdňováním. Taktéž postavena byla větší automatická váha řepní.
    Stará difuse, pro větší zpracování naprosto již nevyhovující, byla prodána a koupena baterie difusní na normální zpracování 12.000 q řepy denně s moderním zařízením splachovacím „Halfou", pro urychlení práce při vyprazdňování difusérů.
    Postaven byl nový Kořánův lapač drti, automatická odměrka a sborník na difusní šťávu, rozšířena byla stanice k lisování vyloužených řízků přistavením čtvrtého vřetenového řízkolisu, objednány 4 předhřívače k ohřívání difusní šťávy, jeden malaxeur a 2 nádoby na I. saturaci. Starý stroj saturační byl rovněž prodán a nahrazen větším strojem nejmodernějšího provedení. Stanice pro vytáčení I. cukroviny a afinaci I. produktu zvětšena byla přistavěním jedné Westonovy centrifugy se samostatným elektrickým pohonem, postaven nový varostroj k vaření zadních cukrovin, jakož i další 3 nové krystalisátory Bočkovy. Dvě afinační centrifugy na II. produkt přičleněny byly ke stanici pro vytáčení zadin a v přízemí budovy rafinerie postavena zcela nová stanice k afinování zadních cukrů. Také zařízení pro třídění krystalu doznalo ještě dalšího rozšíření a zdokonalení.
    Staré cukerní skladiště, ohraničené již se všech stran základy nové homolárny, bylo rozebráno a postavena mohutná budova homolárny. (Obr. 10.)

Obr. 10. Bourání starého cukerního skladiště.

    Stavba tato v roce 1924 pokračovala velmi rychle, neboť veškeré fundamenty pro základní sloupy její železné konstrukce připravovány byly ještě v zimě, ihned po vyzdění základů celé budovy. (Obr. 11.)

Obr. 11. Stavba homolárny.

    Ze strojního zařízení k výrobě litých homolí sluší zvláště uvésti 1 vakuum k vaření cukroviny homolové, chladicí pánev s míchacím ústrojím, potřebné homolové formy, vozíky, 3 homolové centrifugy s přímým pohonem elektrickým, každá pro 30 homolí à 12 kg, elektrický výtah, úplná sušárna s vozovým parkem, pračky na homolové formy a vozíky, jakož i frézy k obrušování homolí.
    Vedle těchto hlavních strojů, uvedených v předchozím popise, objednána byla řada elektromotorů - ku pohonu nových stanic, nebo pro odlehčení starších strojů parních - a různých jiných pomocných strojů, přístrojů a nádrží, o nichž se však nelze v rozsahu tohoto spisu siřeji zmiňovati.
    Rekonstrukcí touto zvyšuje se denní zpracování surovárny na 12.000 q řepy, kdežto zařízení rafinerie vystačuje ku pohodlnému zpracování 2500 q surového cukru denně. Jakost a provedení veškerých výrobků bývalé „Českomoravské továrny na stroje", nyní firmy „Českomoravská-Kolben", bylo vždycky prvotřídní. Proto budiž zde této továrny s povděkem vzpomenuto a podobně též i stavitelské firmy Viktor Beneš z Prahy (nyní fa. Akciová stavební společnost Viktor Beneš v Praze), která využila v každém směru svých bohatých zkušeností při stavbách cukrovarů a vždycky se vynasnažila podati důkaz své nejlepší a nejpoctivější práce.
    Obzvláštní dík náleží též panu Ing. Václavu Mojžíšovi, který, pověřen byv uvedenou právě firmou vrchním vedením veškerých staveb, uplatňoval svoje vynikající znalosti odborné vždycky jen pro dobro závodu.
    Dnes - po 15tiletém prozřetelném vedení a usilovném zvelebování - stkví se v plném lesku český a ryze rolnický podnik, který poměrně v krátké době rozkvetl v jeden z nejlepších a nejmodernějších závodů naší vlasti a stal se chloubou celé naší Hané.
    Od počátku působnosti závodu do konce roku 1912, tedy, bohužel, jen krátkou dobu, stál v čele technického úřednictva pan Ing. Václav Chmelař a po jeho smrti až do dnešního dne vrchní ředitel Ing. Eduard Viewegh, který byl vlastně navrhovatelem, zodpovědným za veškerá podnikání. Mimo jiné výborné síly měl k výpomoci nynějšího technického správce, pana Ing. Bedřicha Ondroucha. Provedení všech zmíněných prací, směřujících k doplnění a zdokonalení závodu, bylo umožněno hlavně velikou svědomitostí a přičinlivostí úřednictva, které nejen že plnilo se vzornou pílí veškeré svoje úkoly, nýbrž vykonávalo práce, daleko přesahující rozsah povinností jemu svěřených. To platí jak o úřednictvu technickém, tak i úřednictvu administrativním za řízení pana ředitele Ladislava Dokoupila, který se vyznamenával vždycky přímo vzornou přičinlivostí a zvláštní péčí o závod; k ruce měl taktéž po celou dobu týmiž vlastnostmi se vyznamenávajícího pana Františka Sedláčka, nynějšího správce administrativního.
    Avšak i zřízenci, ba i dělníci závodu konali své povinnosti vždy s největší svědomitostí. Všem patří za to dík a uznání.
    Závod je vpravdě překrásným a úctyhodným pomníkem vytrvalé práce rolnického lidu na Hané, který - v ušlechtilé snaze prospěti nejen sobě, nýbrž také dobru celého československého národa a vlasti - nelekal se žádných obětí k vybudování svého závodu.

    Odevzdávajíc tento přehled patnáctileté činnosti cukrovaru v Němčících na Hané P. T. pánům akcionářům závodu, nemá správa podniku jiného vroucnějšího přání, než aby cukrovar i budoucně vyplnil veškeré jejich tužby a aby sloužil jim a celé republice nejen ku prospěchu, ale také ke cti.

    V Němčicích na Hané, dne 30. září 1924.

 

Celkový pohled na cukrovar ze strany východní.

 

Zpracovaná řepa a vyrobený cukr

 

 

Přehled účtů rozvažných 1910/11 -1922/23

 

 

Situační plán továrny z roku 1910

 

 

Situační plán továrny z roku 1924

 

 

 

 

- VYTISKLA PRŮMYSLOVÁ TISKÁRNA V PRAZE -

 

KONEC

 

(Úvodní strana)

Poznámky:

    Tyto stránky jsou úplným přepisem publikace „Rolnický cukrovar a rafinerie v Němčicích na Hané 1909-1924". Žádný obrázek ani text nebyl vynechán. Za poskytnutí originálu děkuji Evženu Dostálovi z Bedihoště.
    Hlavním účelem zveřejnění tohoto díla na interentu je ukázat na důvody, které tehdejší rolníky vedly k rozhodnutí postavit si vlastní cukrovar a také ukázat, jak nesnadný úkol to pro ně byl. Posoudit, jak je naopak snadné takový cukrovar zlikvidovat a jak se liší důvody dnešní a tehdejší, to už budete muset vy sami...

http://www.pomnik.com/cukrovar/cukrovar.htm
2006 Vrána Milan